dorostlá housenice
Meclov 2011
skupina housenic
Pardubice 2006
samice
Brno-Řečkovice 2009
samec
Bzenec 2006

Diprion pini (Linnaeus, 1758) – hřebenule borová

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ:
Řád: blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád: širopasí (Symphyta)
Čeleď: hřebenulovití (Diprionidae)

HOSTITELSKÉ DŘEVINY: především borovice lesní (Pinus sylvestris), příležitostně však i b. černá (P. nigra), b. Banksova (P. bangsiana) a b. vejmutovka (P. strobus).
POPIS DRUHU: zavalité, 8–10 mm velké samičky jsou převážně bledě žluté s tmavší hlavou a několika tmavými skvrnami na hrudi a střední části zadečku. Jejich tenká, k vrcholu se zužující tykadla jsou pilovitá. Drobnější, 7–9 mm dlouzí samečci jsou štíhlejší, hnědočerného až černého zbarvení, se světle hnědými nožkami. Od samiček se poznají na první pohled i díky svým nápadným oboustranně hřebenitým tykadlům. Housenice jsou barevně dosti variabilní. Nejčastěji bývají žluté až žlutozelené s malou hnědou hlavou a s 11 páry končetin. Nad panožkami mají zřetelné, ležaté, tmavé skvrny. Dorostlé měří až 26 mm. Vajíčka jsou 1,5 mm velká, bělavě žlutá, na koncích mírně zploštělá.
EKOLOGIE DRUHU: dospělci se objevují, v závislosti na nadmořské výšce, od konce dubna do srpna. V teplejších oblastech se vyskytují 2 generace v roce, první v dubnu a květnu a druhá v červenci a srpnu. Ve středních a vyšších polohách má druh pouze 1 generaci s dobou výskytu v červnu a červenci. Vzhledem k zavalitosti samiček jsou aktivními letci zpravidla jen samečci. Těžkopádné samičky spíše jen lezou po kmeni a větvích. Po spáření kladou vajíčka do zářezu v jehlicích a pokrývají je pěnovitou hmotou. Vajíčka jsou kladena těsně za sebou do souvislých řádků. Podle doby rojení umísťují samičky svá vajíčka buď na loňské, nebo i letošní jehlice. Po 3–6 týdnech se z vajíček líhnou housenice. Mladé housenice se zdržují pohromadě a okusují jehlice ze strany až na střední žilku. Ta, spolu se špičkou jehlice, nebývá zpravidla poškozována. Starší housenice již žijí více jednotlivě a jehlice okusují celé, směrem od špičky až k pochvě. Někdy pomístně poškozují i šťavnatou kůru čerstvých výhonků.  Housenice dorůstají po 5–7 týdnech, přičemž samičky se vyvíjejí vždy o několik dnů déle. Hřebenule se kuklí v tuhých, hnědých, soudečkovitých, pergamenovitých zámotcích mezi jehličím, v prasklinách kůry či v hrabance u paty stromu. Dospělci opouštějí tyto zámotky pro hřebenule charakteristickým způsobem, a to na jedné straně, po obvodu zámotku, odkousaným víčkem.
VÝZNAM DRUHU: díky společnému životu mladších housenic způsobuje mnohdy hřebenule borová lokální a u mladých dřevin i úplné holožíry. Dává přednost teplým, slunným a závětrným polohám. Přestože ji můžeme najít na stromech různého stáří, dává zpravidla přednost mladším stromkům, rostoucím na nekvalitních půdách.