dospělý brouk
Hostěnice 2008
požerek v kůře
ŠLP Křtiny 2005
matečná chodba v běli
Brno-Slatina 2005
silně napadený kmínek borovice
Mimoň 2008
zralostní žír
Mohelno 2008
zralostní žír
Mohelno 2008

Tomicus piniperda (Linnaeus, 1758) – lýkohub sosnový

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ:
Řád: brouci (Coleoptera)
Čeleď: nosatcovití (Curculionidae)

HOSTITELSKÉ DŘEVINY: borovice (Pinus spp.).
POPIS DRUHU: brouci jsou 3,5–4,8 mm velcí, s tmavě hnědým štítem a rezavohnědými až černohnědými, na zádi zaoblenými krovkami. Larva je bělavá, rohlíčkovitá, beznohá. Dorostlá měří 5–6 mm. Vajíčka jsou drobná, oválná, skelně bělavá. Kukla je volná, bílá. Matečná chodba je svislá, 7–15 cm dlouhá, mírně esovitě zprohýbaná, dole botkovitě rozšířená, s několika větracími otvory v rozestupu nad sebou. Larvové chodby jsou husté, zprohýbané, 10–20 cm dlouhé, celé umístěné v kůře – včetně kukelných kolébek; v běli jsou chodby jen velmi málo patrné.
EKOLOGIE DRUHU: monogamní druh. Přezimující brouci se rojí během teplých březnových a dubnových dnů. Samičky se zavrtávají do kůry na spodních částech kmenů oslabených, odumírajících borovic, kam za nimi nalétávají samci a páří se s nimi. Oplodněné samičky hlodají v lýku matečnou chodbu, ve které kladou vajíčka. V půli června larvy dokončují svůj vývoj a v kukelných kolébkách na koncích chodeb se kuklí. Noví brouci se objevují v červenci a srpnu, kdy nalétávají do korun zdravých stromů. Zde se zavrtávají do čerstvých výhonků, jejichž dřeň vyžírají v rámci zralostního žíru. Po ukončení tohoto žíru brouci přelétávají na báze kmenů, kde se zavrtávají do silné borky a přezimují. Část brouků přezimuje též v hrabance nebo zůstává uvnitř vyžraného letorostu. Druh má 1 generaci v roce, avšak mnohdy vytváří i sesterskou generaci.
VÝZNAM DRUHU: lýkohub sosnový se vyvíjí především na silnokorých partiích, značně poškozených a oslabených stromů. Významnější roli než larvy mohou hrát při silnějším výskytu brouci, kteří svým zralostním žírem poškozují velké množství výhonků, které se vlivem podzimních větrů ulamují a stromy tak ztrácejí velkou část asimilačního aparátu a při opakovaném poškození mohou uhynout.