plodnice václavky smrkové
Keprník 2005
plodnice václavky smrkové na borovici
Coufavá 2009
plodnice václavky
ŠLP Křtiny 2003
václavka hlízovitá
Brno, zahrada, šeřík, 2010
plodnice václavky hlízovité
Brno Lužánky 2007
plodnice václavky severské
Švédsko, Uppsala 2008
plodnice václavky severské
Švédsko, Uppsala 2008
plodnice václavky s bílým výtrusným prachem
ŠLP Křtiny 2010
rhizomorfy václavky
ŠLP Křtiny 2007
rhizomorfy václavky
ŠLP Křtiny arboretum 2010
lahvicovitě rozšířená báze kmene
ŠLP Křtiny 2007
syrocia václavky
Novohradské hory 2007
smrkový pařez s dutinou s bílou hnilobou
ŠLP Křtiny 2010
vývrat smrku napadeného hnilobou václavky
ŠLP Křtiny 2007

 Armillaria spp. – václavka

HOSTITELÉ: v ČR se vyskytuje u  65 hostitelských dřevin, ve světě je uváděno 600 druhů dřevin a bylin

DRUHOVÉ ZASTOUPENÍ:
Na území ČR rozlišujeme václavky, jejichž plodnice mají prsten na třeni:

A. ostoyae v.  smrková
druh nejrozšířenější a dobře poznatelný podle medově hnědě zbarveného klobouku a vytrvávajících, tmavých, pyramidálních šupin na klobouku, bohatého vatovitého, v mládí na průřezu až trojúhelnikovitého prstenu a zbytků vela na třeni. Vyskytuje se běžně na smrku, hlavně v nižších polohách, kde je vážným hospodářským parazitem, dále na Abies, Pinus, Pseudotsuga a u listnáčů, na Betula, Carpinus, Fagus, Castanea, Sorbus. Rozkládá hlavně kořeny a pařezovou část kmene. 

A. gallica Marxm. & Romagn. – v. hlízovitá
vyskytuje se v nížinnách, v lužních lesích, vyskytuje se u největšího počtu hostitelů, jak u listnáčů, tak i jehličnanů, má pavučinovitý, záhy pomíjivý prsten, zanechává na třeni jeho stopy v podobě jednotlivých vláken, rozkládá pařezovou část kmenů a kolonizuje i ležící kmeny, může parazitovat na živých dřevinách

 A. cepistipes Velen. – v. drobná
je těžko odlišitelná od v. hlízovité, roste hlavně saprofyticky na  dřevě
zahrnutém půdou, je podhorským a horským druhem, vyskytuje se u Abies, Alnus, Betula, Carpinus, Fraxinus, Fagus, Picea, Pinus, Quercus, Salix, Sorbus

A. borealis  Marxm. & Korhonen – v. severská
roste ve středních a vyšších polohách, má blanitý, bílý prsten, na středu klobouku pyramidální, k okraji jednotlivé, přitisklé až vztyčené tmavohnědé nebo žlutohnědé šupiny, vyskytuje se u Picea, Pinus sylvestris, Betula a Fagus

A. mellea (Vahl) P. Kumm. – v. žlutoprstenná
roste hlavně na jižní Moravě, na listnáčích 
Quercus a Carpinus, na ovocných stromech, má vytrvalý, blanitý prsten, žlutavý, zelenožlutý, olivově hnědý nebo olověně šedý klobouk s drobnými moučnými šupinami, třeň je dlouze svazčitý, roste v trsech

Václavky jejichž plodnice prsten na třeni nemají:

A. socialis (DC.) Fayod – v. bezprstenná
používá se nesprávné synonymum A. tabescens  (Scop.) Emel, je to teplomilný druh rostoucí na dubech, u nás na jižní a střední Moravě, hojněji v jihomoravských luzích

 A. ectypa (Fr.) Lamoure – v. rašelinná
velmi vzácná, jsou zaznamenány její ojedinělé nálezy v 50. až 60. letech minulého století, kdy byla sbíraná v okolí Pilského rybníka nedaleko Žďáru nad Sázavou, tato lokalita byla zničena

Z hlediska poškození dřevin je nejvážnějším patogenem  v.  smrková na kořenech a bázi smrku, problemém je v oblastech, kde je vysazován smrk na okraji ekologického optima.  
SYMPTOMY: vyrůstání kloboukatých plodnic v okolí kořenů v IX.-X.,výrony pryskyřice na kůře jehličnanů, přítomnost černých, provazcovitých rhizomorf v půdě kolem kořenových náběhů, pod kůrou narůstá bílé syrrocium, typická je rozšířená báze kmene způsobená dvojnásobným přírůstem na horní straně kořenů, protože uvnitř se vytváří dutina, stromy jsou náchylné na vývraty
HNILOBA: bílá, s černými liniemi, infekce vniká přes kořeny do středního válce, hniloba dosahuje do výšky max. 1,3 m, typické je plamencovité pronikání hniloby, v poslední fázi se dřevo rozpadá, zachovány jsou dřeňové paprsky, které rozrušuje až naposled
VÝZNAM A OCHRANA: vyskytuje se tam, kde jsou dřeviny pěstovány na nevhodných stanovištích, především u smrku, hrozí narušení stability dřevin, prevencí je volba vhodného stanoviště
MOŽNOST ZÁMĚNY: plodnice je možné zaměnit se šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa) má výrazné šupiny na klobouku i na třeni a hnědý výtrusný prach, její plodnice jsou tuhé