korní spála na buku
ŠLP Křtiny, 1997
korní spála na smrku
ŠLP Křtiny, 2003
korní spála na smrku
Novohradské hory, 2007
korní spála na výsadbě olše
Strážnicko, 2014
korní spála na výsadbě olše
Strážnicko, 2014
korní spála na výsadbě olše
Strážnicko, 2014

POŠKOZOVANÉ DŘEVINY: všechny dřeviny

POPIS POŠKOZENÍ: korní spála – popraskání a zasychání kůry na osluněné straně, později se odlupuje a v pruzích opadává; poškození kořenového krčku sazenic a mladých stromků, podlamování semenáčků; žloutnutí a nekrózy na listech a jehlicích, primárně na špičce a okraji čepele listu následně i mezi žilkami (stejné symptomy jako u poškození suchem), fialovění, předčasné červenání listů

 

U rostlin přizpůsobených mírnému klimatu se kritické teploty pohybují většinou v rozmezí 40 až 50 °C. Zpomalení růstu či omezení tvorby některých orgánů však může u některých dřevin nastat již při teplotách od 25 či 30 °C. O výsledném působení vysokých teplot na dřevinu rozhodují další faktory, jako jsou druh dřeviny (či její ekotyp), růstová či vývojová fáze a stáří dřeviny, obsah vody v pletivech, zásobení pletiv kyslíkem, stanoviště, délka expozice kritických teplot, vývoj počasí před a po působení kritických teplot (srážky, vlhkost vzduchu, proudění vzduchu).

Žloutnutí a nekrózy mohou vznikat spolupůsobení vysokých teplot a intenzivního slunečního záření, ohrožena jsou především mladá pletiva (mladé listy, vrcholy letorostů…). Fialovění a červenání listů vzniká u citlivých dřevin při dlouhotrvajících vysokých teplotách spojených s vysokou ozářeností v důsledku nahromadění antokyanu. Při extrémně vysokých teplotách trvajících delší dobu se mohou objevovat také příznaky slunečního úžehu (spálení) na listech, například u některých kultivarů buku lesního. Konečným důsledkem extrémního dlouhotrvajícího horka mohou být rozsáhlá odumírání listových pletiv – narušení metabolismu nukleonových kyselin a bílkovin, hromadění dusíkatých sloučenin, tvorba toxických produktů rozkladu, poškození membrán, denaturace bílkovin.

Korní spála  je nejčastější poškození vysokými teplotami u dospělých dřevin. Objevuje se na dřevinách s hladkou kůrou při náhlém zahřátí a způsobuje odumření kůry na osluněné jižní či jihozápadní straně kmene či na osluněných částech kosterních větví, u nejmladších stromů může být poškození v kořenovém krčku a nad ním. Obnažené dřevo praská a později je zpravidla postiženo hnilobami. Nejčastěji je postižen buk, javory, habr, smrk, jedle a vejmutovky. Častější je poškození u starších stromů. Pokud jsou praskliny situovány jen do bazální části (dub, javory, habr, buk) vzrostlých stromů, jde spíše o poškození mrazem, suchem nebo jarními prudkými změnami teplot.

Poškození semenáčků či sazenic vysokými teplotami – vlivem přehřátí půdního povrchu dochází k poškození kořenového krčku a následnému podlamování či odumírání semenáčků (např. jedle, smrk), nebezpečné zejména ve školkách.