porost s vývraty a zlomy
Novohradské hory, 2007
porost s vývraty a zlomy
Českomoravská vrchovina, 2007
větrem narušená porostní stěna
ŠLP Křtiny, 2008
vývraty
ŠLP Křtiny 2008
holina po polomu
Beskydy, 2006
polom po tatranské bóře – 2004
Vysoké Tatry 2006
polom po tatranské bóře – 2004
Vysoké Tatry 2006
polom po tatranské bóře – 2004
Vysoké Tatry 2006
zarůstání holiny po tornádu
Litovelské Pomoraví, 2003
zlomy ve sloupaném porostu
Karlovice, 1997
odluka
Českomoravská vrchovina, 2007
plodnice kořenovníku na vývratu
Novohradské hory, 2007

POŠKOZOVANÉ DŘEVINY: všechny druhy dřevin

POPIS POŠKOZENÍ: korunové a kmenové zlomy, vývraty, vznik dvojáků a víceráků

 

Výsledné ohrožení porostů větrem a velikost následných polomů závisí na těchto faktorech:

(1) Roční doba a počasí – nasáklost půdy vodou (největší v období tání či podzimních dešťů) zásadně ovlivňuje ukotvení stromu v půdě, stejně tak promrzání svrchních vrstev půdy (při zmrzlé půdě lepší stabilita); velké přesuny vzdušných mas spojené s bořivým větrem jsou časté na jaře a na podzim (vichřice), smrště a větrné bouře jsou nejčastější v létě.

(2) Stanoviště – bořivý účinek může být umocňován či naopak brzděn členitostí terénu, větší ohrožení lze očekávat na koncích dlouhých údolí orientovaných po směru větru, na návětrných stranách; znatelný vliv může mít sklon svahu (SCHÜTZ et al. 2006); účinek je dále určován také charakterem substrátu (menší stabilita na zamokřených lokalitách, sypkých píscích apod.).

(3) Druh dřeviny – nejvíce jsou ohroženy dřeviny s krátkou, hustou, vysoko nasazenou korunou nebo dřeviny s křehkým dřevem: Picea abies, Abies alba, Populus sp., Betula pendula, Alnus glutinosa.

(4) Architektura nadzemní části stromu – obecně lze říci, že poškození větrem (a stejně tak sněhem) roste s porostní výškou, s rostoucím hmotnostním poměrem mezi korunou a kmenem, s klesajícím průměrem kmene a klesající sbíhavostí (CAMERON 2002).

(5) Architektura kořenů – parametry kořenového systému (vertikální poloměr kořenového balu, jeho šířka a povrch, početnost kořenů jednotlivých tloušťkových tříd atd.) pochopitelně zásadní měrou ovlivňují ukotvení stromu (viz např. ŠTOFKO, KODRÍK 2008), rozdíly mohou být dány jak geneticky, tak zdravotním stavem či vnějšími podmínkami.

(6) Rozčlenění porostů – ohrožené jsou především velké homogenní stejnověké porosty smrčin, zranitelné jsou stěny náhle uvolněných porostů se strmou stěnou na návětrné straně; zvýšené ohrožení je také v místě náseků, kde vítr proudí vyšší rychlostí, či tam, kde návětrné stěny tvoří pravý nebo ostrý úhel; rozdíly v dopadech větru mezi jednotlivými tvary a směry porostních okrajů mohou být relativně výrazné (DUPONT, BRUNET 2008).

(7) Zakmenění, zápoj – při proředění porostu vzniknou nové nepevné porostní stěny a tím se vytvoří vysoké riziko polomů jak větrných, tak i sněhových a námrazových. Proředění je nebezpečné bez ohledu na to, zda vzniklo úmyslnými nebo nahodilými těžbami. Míru tohoto vlivu lze doložit z konkrétních průzkumů. VICENA (2002) uvádí, že proředění z plného zakmenění při těžbě 10 % zásoby vedlo k větrným polomům ve výši cca 7 m3/ha, při těžbě nad 30 % zásoby však již k 90 m3/ha. Pokud jsou v porostu ve vyšší míře ponechány stojící souše (např. v rámci bezzásahového režimu) mohou krátkodobě snížit riziko polomu, stojící souše jsou ovšem cca 5x méně odolné než živé zdravé stromy, a tak z porostů vystavených větru zpravidla rychle vypadávají.

(8) Zdravotní stav stromů – stromy se středním stupněm poškození tvrdou hnilobou se běžně lámou již při rychlostech 14,5 až 24,5 m.s-1, stromy napadené pokročilým stupněm rozkladu, hnilobou voštinovou, se lámou při ještě nižších rychlostech větru. Více ohrožují kmeny z hlediska mechanické stability okrajové hniloby (ranové) než hniloby středové. Míra efektu je přitom do značné míry dána směrem působení větru. Míru vlivu hnilob lze opět doložit konkrétními údaji, například v Rakousku bylo zjištěno (STEYER, TOMICZEK 1998), že k vyvrácení a zlomení stačí použít momentu o 39 % menšího u stromů s nahnilými kořeny než u stromů zdravých.